Nepusť se mi
(věnováno Kačence)

Půlnoc v děravém rouše
a s cylindrem v klíně
ve starém prázdném kině
střádá vteřinu ke vteřině

V kapsách dlouhého pláště
ukrývá mrtvé racky
prodává na nabřežích
omluvy nebo facky

A já toulal se deštěm
v srdci měl touhu moří
a tak na břehu řeky
koupil jsem od něj necky

Byl jsem zbloudilý rybář
měl jsem chatrné sítě
vyléval vodu z lodě
křičel k hvězdám, že chci Tě

A byl čas na harpuny
pro pláč v lůně luny
pro ten velrybí stesk
a pak mi praskly struny

A byl čas pro potlesk
pro život nahoře bez
pro růže pro poklony
A pak – Veliký Třesk

Pojď, budem si potichu krást do pokladny
úsměvy, připíjet na noci, na dny
Tak otevři knihu
a rozprostři mapu
a ukápni voskem
tam k sněžnému jihu
a stečeme spolu po okapu

A měsíc je v novu
sova chystá se k lovu
výkřik sebevrahů
vede k počátku kruhu

Stopy na hřbetech střech
skrýše ve starých zdech
a svíce v oknech
a Tvůj kočičí dech

Všechno papouščí peří
sfoukneš během pár vteřin
A tak chyť si svůj sen
Jeden motýlí den

A kostelník-hrbáč pak rozhoupe zvony
A Hannibal do války požene slony
Kacíř roztočí zemi
a sám k zemi se kácí
Země našetří dost síly
na cyklóny
ale my dva jsme spolu, tak nepusť se mi

A pak za vůně čaje
jantar v očích Tvých taje
a ožívá motýl
barev bájného kraje

Síní pokladnic s klenoty
i královstvím ticha
i krajinu temnoty
chci ať projdeš ji se mnou Ty

Pojď, budem si potichu krást do pokladny
polibky, připíjet na noci, na dny
Tak otevři knihu
a rozprostři mapu
tam na horkém jihu
teď zpívají ptáci

A kostelník-hrbáč pak rozhoupe zvony
A Hannibal do války požene slony
Kacíř roztočí zemi
a sám k zemi se kácí
Země našetří dost síly
na cyklóny
ale my dva jsme spolu, tak nepusť se mi