Mávnutí motýlích křídel

Stíny se roztekly do času v ciferníku
Slunce si ustlalo pod mostem na chodníku
Bloudil jsem po mořích v korábech na dně láhví
A pak jsi mi přilétla na křídlech kolibříků

Dotkla ses chřadnoucích květů v mém nepokoji
A slunce se rozlilo v hodinách na orloji
V tvé dlani našel jsem pradávnou ztracenou zem
takže až budeš svlékat si šaty tak nezapomeň

Že mávnutí motýlích křídel vždy rozbouří vlny v moři
Že v ňadrech svých můžeš mou touhu hřát dokud noc nevyhoří
Že úsměv tvůj roztančí vášně a vyžene bolest z těla
ale k ránu nám mohou zbýt slzy a obloha od popela

Nechalas chřadnoucí květy v mém předpokoji
A slunce se rozbilo v soukolí na orloji
A já naposled políbím na skráně ztracenou zem
takže až budeš svlékat si šaty tak nezapomeň

Že mávnutí motýlích křídel vždy rozbouří vlny v moři
Že v ňadrech svých můžeš mou touhu hřát dokud noc nevyhoří
Že slzy tvé uhasí vášně a vyrvou mi srdce z těla
Že ráno nám roztříští naději o okna potemnělá