Dva bratři

V příkopu v objetí u cesty
leží dva bratři – kameny v dlaních
krev stéká v pramíncích ze spánků
a přídech neštěstí ulpívá na nich

A ani párem koní
je od sebe nerozdělí
jen dívka pod mandloní
ví že krev prýští pro ni

V příkopu v objetí u cesty
leží dva bratři – kameny v dlaních
krev stéká v pramíncích po spáncích
a přídech neštěstí ulpívá na nich

Bělmo lebečních kostí
nestoudně obnažené
tváře zkřivené zlostí
po lásce vyzrazené

V příkopu v objetí u cesty
leží dva bratři s kameny v dlaních
krev stéká v pramíncích ze spánků
a přídech neštěstí ulpívá na nich

A ani párem volů
je od sebe nerozdělí
jsou totiž zaklesnuti
pro vášeň plnou rtuti

A ani párem koní
je od sebe nerozdělí
jsou v sobě zaklesnuti
v chladném sevření smrti

V příkopu v objetí u cesty
leží dva bratři – kameny v dlaních
krev stéká v pramíncích ze spánků
a přídech neštěstí ulpívá na nich

Ani pár nebeských koní
Je od sebe nerozdělí
Andělé pod mandloní
Pláčou nad další smrtí