Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Možná ano. Také proto jsem pro vás založil svou FOTOGALERII.

Narodil jsem se 15. května 1977 v Teplicích. Mou největší dětskou vášní byl fotbal. Od malička jsem se pak toulal svými vlastními světy a po dokončení základní školy jsem se odpoutal od rodného města. Nastoupil jsem na soukromé gymnázium Schola ludus v Ústí nad Labem, do školy, která ve mně nezadusila tvůrčí potenciál a naopak se ze mě snažila vykřesat světlo; školy, která mi dala dostatek prostoru pro osobní rozvoj; školy, která mne přivedla k hudbě, divadlu, psaní i angličtině.

V patnácti jsem dostal svou první opravdovou kytaru, která měla nylonové struny. Na střední škole jsem se věnoval amatérskému divadlu, odbourával své nízké sebevědomí a učil se vystupovat před lidmi, psal básničky a aktivně se zapojoval do všech kulturních akcí spjatých se školou, kterých bylo skutečně požehnaně. Díky pohostinnosti ústeckého Činoherního studia, kde jsem účinkoval ve hrách Tři mušketýři a Císařův mim, jsem přivoněl také ke světu profesionálního divadla. V posledním ročníku gymnázia jsem se přidružil k teplické kapele Žlutá ponorka, kde jsem si poprvé vyzkoušel roli zpěváka a textaře. S odchodem na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni jsem svého působení ve skupině zanechal. Do západočeské metropole jsem si s sebou odvezl i novou kytaru, jumbo s kovovými strunami, a básnickou prvotinu "Než to zmáčkneš..." vydanou na vlastní náklady.

Na vysoké škole jsem se pod záštitou své katedry věnoval divadlu v anglickém jazyce a koncem týdne se vracel na sever Čech, kde jsem se v nově založeném oddílu pustil do florbalu. Zranění mě po dvou letech vyřadilo z aktivního sportování, a tak jsem předal kapitánskou pásku ústeckého klubu a vrátil se ke kultuře.

Začal jsem více psát a seznámil se s celou řadou vrstevníků, kteří se v Plzni pohybovali v rozmanitých kulturních oblastech. Na konci studií jsem poznal svou první ženu, Hanku. V posledním ročníku vysoké školy jsem nastoupil náhradní vojenskou službu v plzeňské Fakultní nemocnici. Současně jsem začal vyučovat anglickému jazyku na tamním soukromém gymnáziu. V práci jsem pokračoval i po ukončení civilní služby až do jara 2002, kdy jsem si zařídil živnostenský list a nastoupil jako externí překladatel v jedné soukromé firmě.

Onoho pohnutého roku však došlo k zásadnímu zvratu v osobním životě a po manželském odloučení jsem odcestoval do Ekvádoru. S sebou jsem měl toliko několik základních potřeb pro přežití a kytaru. Nezbylo než si v Latinské Americe najít obživu, o kterou se nakonec postarala kytara. Hrál jsem na ulicích, v barech i místních autobusech, seznámil se s řadou laskavých lidí, mezi nimiž jsem si našel i několik životních přátel, vycestoval do Peru, nasbíral množství zajímavých zkušeností a posílil svou znalost španělštiny.

Po návratu jsem se rozvedl a našel si novou práci jako interní překladatel a správce webových stránek v softwarové firmě Kerio Technologies, kde pracuji dodnes. Na doporučení přátel jsem začal publikovat na literárním serveru Literra a vrhl se na francouzštinu. V květnu 2004 jsem založil florbalový oddíl SK Kerio Plzeň, jehož jsem hráčem, a kde jsem zpočátku působil i jako trenér a kapitán. V současné době už pouze hraji a vedu klub po administrativní stránce.

V roce 2003 jsem s Pavlem Böhmem a Petrem Bendym Benešem založil skupinu Everyday Life Wonders, později působící také pod názvy Life Celebration a G-Point. Kapela se na jaře 2004 rozpadla a tak jsem se po jistém rozčarování rozhodl hrát své písničky sám. V květnu 2005 jsem si k narozeninám daroval koncert v plzeňské kulturní kavárně Jabloň, ze kterého vzniklo cédéčko (je již rozebrané). Na podzim roku 2005 vznikla skupina Pocket Elephants, která však hraje pouze příležitostně. Koncertuji tedy především sám, v poslední době ovšem úzce spolupracuji s Mírou Juhym Juhosem. Společně představujeme hudební projekt Dvanapůl, "folk založený na principu hokejové střídačky", kdy každý z interpretů hraje stejný počet skladeb a vystoupení završíme několika společnými písněmi. Kromě vlastních písniček rád hraji skladby svých oblíbených interpretů. Slyšet mne můžete rovněž v plzeňské formaci THR.

Rád pořádám akce, které mi připadají zajímavé. V poslední době převažuje Kerio MusicFest a festival deskových her Goliáš a David. S moderními deskovými hrami se pojí i další drobnější pořadatelské aktivity, které pomáhám uskutečňovat prostřednictvím občanského sdružení GOADA.

Miluji hory, literaturu, divadlo, sport a především hudbu. Zajímají mě jazyky (aktivně angličtina, španělština, portugalština, francouzština, němčina, řečtina, italština a arabština) a světové mytologie. Mám rád společnost. Doma mám trpasličího jezevčíka Slona, gekona Filípka a přítelkyni Kačenku. Za život bych dal život.

Odkazy na některé z mých aktivit najdete v sekci s kontakty.